Vzpomínka na Jana Poláška 2024
.
.
Vzpomínka na Jana Poláška 2022
.
.
Jan Polášek (15.12.1922 - 7.2.2014) - bunkrolog
Napsali o něm:
Bývá označován za nestora českých bunkrologů. Jan Polášek se i v 85 letech aktivně podílí na obnově vojenských pevností. Uznávaný odborník na vojenské fortifikace denně čtyři hodiny dojíždí ze svého domova ve Studénce na Novojičínsku do Areálu československého opevnění v Hlučíně-Darkovičkách a zpátky.
Kromě vzdálenosti přitom musí vzhledem k vysokému věku překonávat i zdravotní problémy. „Pevnosti mě baví. Horší je to, že to působí i na zdraví, je tam vlhko a zima a trpí hlavně klouby,“ usmívá se vitální bělovlasý muž, který kvůli své zálibě musí absolvovat cestu vlakem, autobusem a více než kilometr pěšky. „Dříve jsem si po cestě zpíval a výskal a dneska jenom poslouchám, jak mi vržou kolena. Člověka ale utěšuje, když vidí, že to baví desetitisíce lidí, kteří každý rok přijedou do Darkoviček,“ dodává. Poprvé se Polášek ocitl na vojenské pevnosti na Opavsku před 70 lety. Už tehdy si prý vyhlédl několik objektů a snil o tom, že tam jednou bude muzeum.
Areál československého opevnění v Hlučíně-Darkovičkách je podle Poláška nejdokonalejší a jediná vojenská technická památka svého druhu na světě. Jeho součástí jsou tři pevnosti. Objekt s názvem Alej je také zásluhou Poláška zrekonstruovaný do stavu, ve kterém byl v roce 1938, včetně vybavení zbraněmi a technikou. Bývalý náměstek v krajském filmovém podniku nyní rekonstruuje pevnost Obora. Největší pevnost v areálu, Orel, na opravu teprve čeká.
Zdroj: Lidovky.cz
Spojený vlastenec
Bunkrolog Jan Polášek má hodně pevného koníčka
O pevnosti Slezska, které nás za první republiky měly chránit před okupanty ze severu, se dnes stará hrstka nadšenců. Především jejich zásluhou se v Hlučíně-Darkovičkách nachází ucelený a funkční komplex, který za rok navštíví desítky tisíc návštěvníků. Každoročně se zde ve spolupráci s Armádou ČR pořádá ukázka bojů o pevnosti. Nestorem všech bunkrologů v naší republice je čtyřiaosmdesátiletý Jan Polášek. Povídám si s ním v pro něj typickém prostředí, vojenské palandy, svícen z dělové nábojnice, oprýskaná lampa a všude beton.
„Základy pevnosti MO-18 Obora jsou až v hloubce pěti metrů,“ říká. „A plně funkční studna má hloubku padesát metrů.“
Promiňte, co vás přivedlo k tak netradičnímu koníčku, jako jsou vojenské pevnosti?
„Mám těch koníčků víc – auto, moto, kino, rádio, foto, ale to všechno s bunkry souvisí. Co mě přivedlo? Vlastenectví. Vím, že dnes už tento pojem řada lidí ani nechápe, ale já měl otce, matku, kněze i učitele opravdové vlastence. Vštípili mi, že kde se člověk zrodí, tam se hodí a musí se starat. Stavby bunkrů jsem vnímal jako kluk, protože náš rodinný přítel pan Josef Procházka byl jejich stavbyvedoucím od Bohumína až po Kozmice a spolupracoval s vojáky. Pak přišel Mnichov, spojenci nás vypláchli… Málokdo si dnes uvědomuje, že našimi skutečnými spojenci byli jen Rumunsko a Jugoslávie, ty země odolaly jak Hitlerovi, tak Stalinovi.“
Poměrně častá otázka historikům zní: myslíte, že bychom se ubránili?
„Nebýt zrady spojenců… kdo ví? Naše strategická, technická, kulturní i morální úroveň patřila mezi nejvyšší v Evropě. Profesor Bechyně určil postupy technologické a stavební postupy, měli jsme cementárny, železárny, odhodlané lidi. Navzdory zradě jsme měli naději.“
Jaký byl stav pevností po válce?
„Němci nejdříve roztrhali zvony na pevnostech, demolovali je a vykradli. V roce 1944 se pak paradoxně bránili v bunkrech před sovětskou a naší armádou. S několika přáteli jsme se po válce rozhodli, že aspoň něco dáme do původního stavu. Pracoval jsem tehdy jako technik u Státního filmu, později u krajského Filmového podniku. Mimochodem, Severomoravský kraj měl v té době 400 kin. Měl jsem hodně služebních cest, při kterých jsem si stav všech bunkrů mohl zmapovat, a zároveň pevnosti v Darkovičkách doplňovat původní technikou.“
Co vám v této činnosti dalo nejvíce zabrat?
„Například turecké hospodářství a přesvědčovaní potentátů, aby pomáhali myšlence vlastenectví. Tenkrát byla opravdu jiná doba, Vlastence generála Píku popravili vlastní lidé. Kněz Dr. Ladislav Kubíček, který ve Svinově postavil kostel Krista krále, byl vězněn a pronásledován. Naproti tomu, vždy se našli lidé, kteří pomohli. Třeba bez tehdejšího ředitele Muzea osvobození v Ostravě Alfonse Březiny bychom areál v Darkovičkách stěží dali dohromady. V roce 1987 se nám podařil „majstrštyk“, když jsme přestěhovali čtyřiadvacetitunovou a téměř padesátitunovou kopuli z Orlických hor. S velmi dobrými kolegy Janem Guřanem a Petrem Kuchařem jsme je hned usadili podle původních plánů. Dnes nám ve všem pomáhá Slezské zemské muzeum v Opavě včele s ředitelem dr. Kalusem".
Můžete zhodnotit, co vám neobvyklý koníček dal a vzal?
„Dal mi revma – prostory v bunkrech jsou studené a vlhké. Občas jsem se musel pohádat, ale to patří k věci. Ovšem dal mi také sebeuspokojení a pocit, že dalším generacím předáváme hmatatelnou památku. Možná se budete divit, ale já jsem v bunkrech strávil i svatební cestu. Jednu sobotu jsme se s Miluškou vzali a v neděli už jsme cestovali po pevnostech, i do Osoblahy a Jindřichova".
Poslední otázku mám až poněkud intimní: čím to je, že k úsměvu máte pořád blízko a vyzařuje z vás činorodost?
"Jsem spokojený. Bůh mi mnohokrát držel palce. Opravdu, kdybych se měl znovu narodit, chtěl bych prožít právě takový život, jaký jsem prožil. A moc se těším na manželku. Až dostanu „povolávací rozkaz“, ona se mě určitě zeptá: kdes byl tak dlouho?“
Jiří Muladi
Zdroj: Seniortip.cz
Odkazy na reportáže:
Rozhlas.cz - 03.11.2024 - Vzpomínková akce na Jana Poláška, Darkovičky 28.10.2024
Rozhlas.cz - 27.10.2024 - V čase 9:49 k poslechu Upoutávka na Vzpomínkovou akci na Jana Poláška 2024
Rozhlas.cz - 18.12 2022 - Vzpomínková akce na Jana Poláška, Darkovičky 29.10.2022
Rozhlas.cz - 23.10.2022 - Rozhovor s Petrem Poláškem
Youtube.com - Svědkové zrady aneb měli jsme se bránit