V sobotu 28. 9. 2024 vyrazily osádky dvou vozidel směr Kroměříž - městský hřbitov. V uniformách letos klub zastupovaly pouze ženy a mládež, jako připomínku toho, že osvobozovací boje v dobách Svobodovy armády nebyly vždy záležitostí pouze vojáků - mužů.
Do bojů se v touze po vítězství a konci války zapojovali všichni. Tato poklona při připomínce výročí úmrtí pana Svobody je v našem klubu komorní akcí. Stuha věnce nese prohlášení "Nezapomínáme na hrdiny", a tak také konáme.
Od čtvrtka 12. září započal déšť, který zprvu nebyl nijak silný, avšak nepřestával a neustále nabíral na síle. Vyvrcholením byla sobota, noc ze soboty na neděli a nedělní dopoledne, kdy vkuse z oblohy cedilo, jako při vydatné letní bouřce.
Voda z hor se valila rozbouřenými a vylitými potoky do řek Bělá, Staříč a Vidnávka, které naprosto nestačily v nižších polohách tu hromadu vody udržet mezi svými břehy. A voda bořila, ničila, brala... Naši členové soucítí s povodněmi postiženými. Pomáháme.
Sobota 24. srpna 2024 - V 11:00 hodin jsme se ocitli v přepáleném Baborówě, PL, na jejich III. Pikniku Militarnym. Náš klub zde působil jako mezinárodní partner v rámci česko-polského příhraničního styku v oblasti kultury.
Od 12:00 hodin se sem hrnuly davy diváků, aby si užili bohatý program, na kterém jsme se podíleli statickou ukázkou vozidel Dodge WC 52 s přívěsem G 518 "Ben Hur" a GAZ 67 "Čapajev".
Členové klubu se i s technikou Dodge WC 52 s přívěsem a GAZ 67 "Čapajev" účastnili vojensko-historické ukázky na akci Cihelna 2024. Ta v tomto roce slavila 25. výročí, tudíž ji pořadatelé pojali opravdu velkolepě.
Počasí bylo shovívavé. Přes počáteční obavy ze silných bouřek a přívalových dešťů se nakonec drobný déšť spustil až po ukončení akce. Vše tedy mohlo probíhat dle plánu včetně letadel, helikoptér apod.
Na letošních oslavách Dnů vítězství jsme společně s Javornickou dělostřeleckou gardou navštívili 8. května památníky ve městě Javorník, jeho městské části Bílý Potok a Travnou a obec Uhelná s částí Nové Vilémovice.
9. května potom obce Skorošice - Nýznerov a Stará Červená Voda. V dopoledních hodinách se náš klub věnoval návštěvě dvou škol, kde členové s dětmi pohovořili na téma těchto oslav - proč slavíme Den vítězství a proč je dobré nezapomínat na minulost.
Tak jako vloni jsme i letos uspořádali setkání našeho klubu se členy a přáteli, abychom si vyhodnotili uplynulý rok 2023. Zahájení proběhlo v duchu secvičení jednotky při pořadovém cvičení pod vedením profesionála AČR. Ukončení sezóny následně pokračovalo položením věnce s čestnou salvou u hrobu neznámých vojáků u trestaneckého tábora v obci Skorošice, část Nýznerov. V příštím roce se opět zapojíme do reenactment akcí jako Čechoslováci na konci 2. světové války, uspořádáme besedy ve školách a přistoupíme k pomníkům a hrobům významných lidí spojených s utrpením válek, abychom připomněli jejich památku.
Dne 16. 11. 2023 jsme uspořádali v ZŠ Vidnava dvě přednášky k výročí 17. listopadu, kde jsme poukázali na to, že svoboda není vždy automatická a že se za ni mnohdy musí i bojovat. Připomenuli jsme minulost od 1. sv. války a následně roky 1938 - 1945 nejen v našem kraji. K odbornému výkladu a promítání dobových fotografií jsme přizvali historika Jana Grunda z Jeseníku, který je i provozovatelem muzea na ředitelství Policie ČR v Jeseníku. Každou z přednášek jsme zakončili promítáním filmu Osvobození 1945, který vznikl letos při námi pořádané akci 19. srpna při dnech výročí 755 let města Vidnavy. Od letošního roku budeme ve spolupráci se školami vstupovat do výuky dějepisu a přinášet žákům více reálného z období 2. sv. války v podobě odborných výkladů, tiskovin a výstrojních a výzbrojních součástí československé armády pana Ludvíka Svobody.
Uskutečnili jsme již 3. ročník vzpomínkové akce k připomenutí nestora československé bunkrologie pana Jana Poláška. Letos v komorním duchu na hřbitově, kde je pochován. Za účasti nejbližší rodiny a členů našeho klubu jsme položili květiny a zapálili svíčky. Následovalo pohoštění a vzpomínka v teple domova, kde strávil poslední chvíle života, a to u dcery Emilie Gelnarové rozené Poláškové. Čest jeho památce.
Zajeli jsme za kolegy na Opavsko, abychom si prohlédli jejich historické kousky. Prohlédli jsme si zbraně z 2. sv. války od pistolí, pušek, samopalů, kulometů, až po velkorážní kulomety. Kromě toho jsme se mohli pokochat výstavou motocyklů Jawa a ČZ, dřevěných hraček, RC modelů a bodáků, ukázkou motorů bojové a civilní techniky, venkovní expozicí bojové techniky od malých jeepů až po velké pásové stroje.
Dne 24. 9. 2023 jsme si připomněli výročí úmrtí generála Ludvíka Svobody. U jeho hrobu se držela čestná stráž, zpívala hymna, položily věnce a krátkou řečí vzpomnělo na jeho památku.
Náš klub se 23. 9. 2023 spoluúčastnil na vojenskohistorické připomínce Mobilizace 1938 a s tímto související historické ukázce Pohraničí 1938 a Ostravsko-opavská operace 1945. Celou akci organizovalo Slezské zemské muzeum a Národní památník Hrabyně.
10. 6. 2023 se členové klubu participovali ve velké bojové ukázce čítající na stovku účastníků. Wermacht, Waffen SS, Rudá armáda, Čs. armádní sbor v SSSR - Svobodovci, Rumunská armáda a Ozbrojení čs. odbojáři se mazali v hlavní ukázce XV. Vlkošských dnů vojenských tradic 2023. Skoro nebylo místo, kam hrdinně padnout.
jsme předváděli zbraně a výstroj samopalníků 1. čs. samostatné tankové brigády a výstroj britského parašutisty z roku 1944.
30. května 2023 proběhla beseda k osvobození Ostravy ve škole v Ostravě-Hrabůvce.
uskutečnili besedy o výzbroji a výstroji československých vojáků na konci 2. sv. války. Besedy se tematicky dotýkaly také oslav dnů osvobození od nacistického Německa.
V letošním roce proběhla již tradiční bojová cesta
6. - 7. 5. Po uctění památky u pomníku u Základní školy
v Mokrých Lazcích se v sobotu za obcí v polích odehrála bitva, ve které účinkoval mmj i tank T-34/85.
V neděli se představitelé československého vojska vydali do dalších obcí jako Dolní a Horní Lhota, Čavisov, Klimkovice, Stará Ves nad Ondřejnicí a nakonec i do města Ostravy, kde vzdali hold u pomníků a památníků obětem 2. světové války.
Kromě položení květin se také střílely čestné salvy, a to nejen ze zbraní čestné stáže, ale i z děla. Na Sýkorově mostě se v podvečer zapalovaly svíčky a památník u něj byl závěrem.
Více fotografií si prohlédnete zde.
Video z bojové ukázky v Mokrých Lazcích můžete shlédnout zde
Poslední dubnový víkend byl v duchu uctění památky padlým v oblasti Ostravska, konkrétně jsme položili květiny na pomníky v Čavisově, Vřesině, Slezské Ostravě a v Ostravě v Komenského sadech. 9. května jsme pak položili květy i v Nýznerově a Staré Červené Vodě.
Měli jsme tu čest být u slavnostního otevření nové expozice v hrabyňském Národním památníku II. světové války.
Expozice nese název "Těžká léta 1938 - 1945" a připomíná události daného období jak z hlediska vojenského, tak politického, neopomíjí však ani život civilního obyvatelstva, kulturu či hospodářství. Přibližuje účast československých vojáků v bojích na všech frontách II. světové války, stejně jako účast civilního obyvatelstva v domácím odboji.
Realistickou atmosféru boje umocnilo krásné počasí. Diváci si to užili a naši bojovníci také.
jsme premiérově představili vizualizaci projektu výstavby památníku. Kromě prezentace našeho klubu bylo setkání přínosné také v navazování kontaktů s kluby a spolky z daného oboru pro budoucí spolupráci.
Při této příležitosti jsme též položili květiny a věnce a zapálili svíčky u hrobu neznámých sovětských vojáků, který se nachází u místa bývalého trestaneckého tábora ve Skorošicích, část Nýznerov. Účast byla mezinárodní. Přijeli členové KVH Tatry, Slovensko i členové organizace BRAT za BRATA. Osobně byl přítomen i starosta obce Vladimír Solodujev.
Touto akcí jsme zakončili činnost klubu v letošním roce.
"Kdybychom měli slova, nebylo by potřeba zbraní a hroby by nebyly plné úžasných lidí, kteří tady chtěli být s námi se všemi..."
Čest všem, kteří za nás nasadili životy!
Setkali jsme se za hojné účasti u MO-S 19 Alej v Darkovičkách a položením věnců a květin jsme uctili památku před bunkrem, který byl a navždy bude nazýván právem Poláškův bunkr, jelikož tento velikán naší bunkrologie do něj dal nejen pot a dřinu, ale taky duši.
K našemu Klubu historie tanku T-34 se letos připojila, jako vloni, rodina Poláškova a Gelnarova, též manželé Pfefferovi s dcerou, prof. filozofie Tomáš Hauer, producent a režisér Daniel Krzywoň, Dagmar Misařová s mikrofonem Českého rozhlasu, bunkrolog a životopisec Jana Poláška Jiří Hořák, který vystřelil čestnou salvu z kanónu, a velká řada přátel.
Čestnou stráž u památného fota drželi Jaromír Plečka a Radek Strapáč, na bezpečnost při výstřelu z kanónu dohlížela četařka AZ Martina Paloncy.
Tak pane Jane Polášku... "Na pokoj duše!"
Dne 18. září 2022 jsme se sešli jako bratři, jako velká rodina na městském hřbitově v Kroměříži k uctění památky při příležitosti výročí úmrtí pana Ludvíka Svobody, který během druhé světové války působil na východní frontě jako brigádní generál 1. československého armádního sboru a po boku Rudé armády osvobozoval mnoho zemí od hitlerovské nadvlády.
Za účasti našeho klubu, klubu vojenské historie Tatry zo Spišské Bystré (SK), organizace Brat za Brata (SK) a občanů Kroměřížska jsme ve spolupráci s naší čestnou jednotkou v československých uniformách a uniformě Rudé armády, uctili památku položením věnců a květin. Po poslechu hymen promluvil předseda pořádající organizace Brat za Brata, a tím i ukončil jejich letošní JAZDU SLOBODY. Tu konají každoročně od r. 2015 z Buzuluku, jsou při ní ve velkém počtu a za podpory obcí, měst a států uctívají památku hrdinů, kteří bojovali za naši svobodu.
Po ukončení pietní akce jsme se všichni vydali k domu pana Svobody kde je umistěna pametní deska a malou chvilkou ticha tak uctily i tam jeho pamaátku.
Na hrdiny a bratry se nezapomíná.
13. srpna jsme se účastnili a vypomáhali při vojenské ukázce v Drahanech. Členové našeho klubu figurovali při tankové bitvě, ale i v zázemí ve stánku 1. pomoci, kde divákům zprostředkovávali prohlídku dobového lékařského nářadí a pomůcek.
V letošním roce jsme v rámci oslav osvobození Československa od nacismu v roce 1945 pořádali jako klub besedy ve školách o druhé světové válce, a to od samého začátku v roce 1939 až po datum 15. srpen 1945, kdy oficiálně skončila válka na celém světě. Konání jsme zvolili na první školní den po dni státních oslav, tedy na pondělí 9. května.
Vyprávění žákům a pedagogům jsme podložili historickými fakty a doplnili je videoprojekcemi z akcí, které jako Čechoslováci buď sami pořádáme, nebo jsme součástí pořádajících organizačních celků, též i jako účastníci autentických bojových ukázek z dob, kdy bylo Československo osvobozováno naší armádou pod velením pana generála Ludvíka Svobody po boku spojeneckých vojsk.
Kromě toho bylo i náplní předvést žákům škol uniformy, které vojáci nosili v letních i zimních měsících, s výstrojními doplňky tankistů Československé tankové brigády, předvedení zbraní jak pěchotních, tak těch, které si tankisté vozili pod pancířem.
Po ukončení besed jsme pokračovali v poslední akci letošních oslav míru, což bylo kladení věnců u hrobu Rudoarmějců v obci Skorošice za přispění obce, žáků ZŠ a MŠ Skorošice a též místních starousedlíků.
Památka padlých byla uctěna, a to též bylo součástí přednášek, aby děti věděly, že na minulost se nedá zapomenout a že mnohým, kteří za nás nasadili život, můžeme a měli bychom poděkovat například tím, že jim položíme kytičku a krátce na ně vzpomeneme.
Na svůj poslední let se dne 25. února 2022 vydal zakladatel Air parku ve Zruči Karel Tarantík. Byl také autorem knihy AIR PARK ZRUČ – Příběhy letadel a tanků.
Po roce jedu opět na místo, kde je hezky, kde se zastavil čas v letech, kdy se psala naše minulost a nastolila naše brzká budoucnost…
Konec ledna 2022 jako dělaný na jízdu skrz republikou k lidem, co jim minulost ukázala životní cestu, záchranu skvostů, které by mnohdy jinak upadly v zapomnění.
Air park ve Zruči je, jak jsem již napsal před rokem, místo malé rozlohou, ale velké silou a duchem minulosti, kde se rodina Tarantíků snaží zachránit, renovovat a následně ukázat široké veřejnosti staré kusy vojenské techniky, od pozemní až po tu, která brázdila nebe nad námi. Nemusím připomínat srdcařství nejstaršího z Tarantíků pana Karla k létajícím zařízením a také zálibu jeho syna Miloše k pozemní technice, převážně tankům, a teď i již třetí generace – vnuk Jakub, který je mlád a pln elánu se s velkou chutí v budoucnu chopí opratí vybudovaného muzea po tatínkovi a dědečkovi.
Moje návštěva byla předem dohodnuta jako posledně, jelikož si jako nadšenci o historii máme co říct, a k tomu je potřeba dost prostoru i času. Naše hovory bývají dlouhé a nejen ty telefonní, je tedy lepší mít schůzku předem sjednanou. Každý, komu „v srdci vášeň hárá, tomu není pomoci“ (pozn. Heslo pana Jana Poláška; nestora československé bunkrologie). Takže každý, kdo má srdeční vášeň pro cokoliv, co dělá, doopravdy ví, že v takových situacích, kdy si předávají zkušenosti lidé ve stejném oboru, jde čas a vše kolem stranou.
Přijel jsem a po milém přijetí od přátel jsem absolvoval prohlídku techniky, která je pro běžného návštěvníka, a pomalu jsme přešli ke skvostu, který je v muzeu novinkou, a to nový tank T34 do sbírky. Kolikátý, už nepíšu záměrně. Je na každém, aby si to vysoké číslo zachráněných kousků spočítal sám, ale jisté je jedno: nás první kus v našem klubu teprve čeká, ale u Tarantíků to není poslední.
Nádherné Téčko! U mne už jen z pohledu na něj všude naskákala husí kůže. Miláček mladého Jakuba. Zkusmo se ptám, jestli je na prodej a jistě, že ne, není, ale tohle jsou lidé, kterým ho opravdu přeji. Krasavec.
Ani nezaváhali nabídnout mi, ať si do něj zalezu, a hned jsme řešili, jestli do něj natahat baterky, že bychom ho zkusmo natočili a pohnuli s ním. To jsem však zamítl, jinak bych nedovedl odjet.
Ty pocity, které ve mně jsou, se nedají popsat. Naším záměrem v klubu je takovýto tank vlastnit, dát ho do původního stavu, ukázat vše široké veřejnosti, dále výstavba památníku, bojové ukázky, poukázat na historii, po boku Čs. obce legionářské a Technického muzea Olomouc se zapojovat do činností spojených s ukázkami osvobozujících bojů v Československu na sklonku 2. světové války – v rámci organizačního celku i jako součást bojujících jednotek.
V tomto duchu jsem i hovořil s Milošem a Kubou, aby nás podpořili a jeden z mnoha zachráněných kusů „postavili“ a stali se součástí našich akcí.
O tancích a vášni by se dalo hovořit velmi dlouho, ale nemohu opomenout druhý důvod mé návštěvy.
Před rokem, kdy ve Zruči panovala krutá mrazivá zima, jsem dostal darem knihu napsanou panem Karlem zakladatelem – příběhy tanků a letadel – ale nebyla mi podepsána.
A tak jsem po roce dostal věnování vepsané na věčnost, minimálně po dobu životnosti tohoto výtisku knihy. K podpisu se přidal i Jakub, takže tam teď mám 2/3 z rodinu srdcařů.
Na závěr si troufnu podotknout, tak jak jsou propojeny srdce nás všech, co se snažíme poukázat na to, aby se na minulost nezapomínalo, tak uděláme všechno pro to, aby se i srdce tanků propojila při bojových ukázkách. To proto, abychom co nejvěrněji dali naznat odvahu a statečnost všech, kteří nejen v Tanku T34 osvoboditeli nasazovali život za svobodu naší vlasti a všech spoluobčanů.
Pro to uděláme já a další dva členové našeho klubu – Boďa a Jirka – maximum.
Za Klub historie tanku T-34 P.U.P.
Od roku 1951 Den osvobození Československa Sovětskou armádou… Někteří pohrdají nebo jsou lhostejní, ale jde především o to, vzpomenout na všechny, co ztratili své životy ve 2. světové válce. Náš klub se účastnil dne 8. května pietních aktů v NEKOMPLETNÍ sestavě, jelikož náš třetí člen je stále v aktivní službě AČR a pracovní povinnosti jej neuvolnili. Zato jsem stál já osobně po boku těch, co nezapomínají a uctívají památku padlých, po boku Dělostřelecké gardy Javorník, která již mnoho let jezdí po obcích a jejich památnících. Byl jsem s nimi prvně, ale síla jejich odhodlaní je mi prakticky vlastní. První vzpomínková akce se konala ve městě Javorník, následně vesnicích Bílý Potok, Travná, Uhelná a Nové Vilémovice. Garda v uniformách naší první republiky a též druhoválečné Sovětské armády vždy napochodovala s prapory v čele, vzdala hold padlým a zase vzorně odpochodovala.
Za tuto jejich činnost jim patří velké díky, jelikož na ty, co za nás nasadili životy, bychom neměli zapomínat, ba naopak, měli bychom stále živit vzpomínky na jejich hrdinské činy a jejich oběti. To celodenní putování jsme zakončili u Památníku osvobození 1945 ve Staré Červené Vodě, který nese jména Rudoarmějců zavražděných Fašisty v roce 1942. Tito tři hrdinové jsou pohřbeni na místním hřbitově.
Jarní slunce svítí z hůry na hrdiny na ceduli.
Život za nás položili, abychom my dále žili,
tímto tankem čest jim vzdali, o památník se postarali.
P.U.P., 23. 4. 2021
Jak jsem již použil u rodiny Tarantíkových ze Zruče u Plzně slovo srdcař, v tomto článku chci krátce poukázat na dalšího z takových lidí. Pan Jan Grund, policista v důchodu, kterého jsem soukromě navštívil se svým synem v jeho malém útulném muzeu. Nechci se úplně vypisovat, co všechno v muzeu najdete, ale vřele doporučuji osobně si jít výklad pana Jana Grunda vyslechnout a exponáty z blízka prohlédnout.
Muzeum vzniklo v historické budově bývalých jesenických kasáren, kde od roku 1925 sídlil 7. hraničářský pluk. V období 2. světové války a po něm tudy prošly Wehrmacht a také Rudá armáda až do znovunavrácení Československé lidové armádě.
Jakmile pan Grund začne hovořit, poznáte, že nejen ví, o čem hovoří, ale pocítíte i srdeční zápal pro danou věc. Spousta exponátů pochází z jeho vlastní sbírky, a stejně tak se v expozici nachází i předměty zapůjčené. Doporučuji návštěvu všem, komu není minulost lhostejná.
Dovolím si zde vystavit fotografii z muzea a v odkazech najdete kontakt, kde se můžete objednat i k soukromé prohlídce.
V letošním roce jsme ustoupili od zahraničních možností získání tanku T34 na výstavbu památníku a soustředit se budeme převážně na nabídky u nás v České republice, kde byl tento stroj míru licenčně vyráběn.
Po dohodě s panem Milošem Tarantíkem, který je spolu se svým otcem majitelem Air Parku ve Zruči u Plzně, jsem se k nim vydal. Pan Miloš, jak ho budu nazývat, je pravděpodobně po otci ten srdcař, jenž vše dělá s přesvědčením, jaké máme málo kdo. Snaží se zachránit každý kousek techniky před úplným vymřením, jakoby jejich činnost byla záchranou vymírajícího druhu. Jsou to borci, kteří svůj život, včetně rodin, obětovali tomu, aby na malém prostoru ukázali lidem svou soukromou sbírku, ježto předává odkaz minulosti všem nám budoucím.
Návštěva se konala za ukrutného mrazu. Po milém přijetí jsme prošli převážně celou část parku, která je otevřena široké veřejnosti v daných otevíracích hodinách. Samozřejmě všem doporučuji muzeum navštívit. Je to opravdu silný zážitek. Po prohlídce těch krásných létajících zařízení, pozemní techniky a různých náhradních dílů jsme vstoupili na místo, kde je depozit toho, co je v přípravě na expozici nebo jen stroj získaný právě z té srdeční záležitosti. Postupovali jsme pomalu a já hltal všechna slova pana Miloše, z nichž bylo cítit jak radost, tak i trochu trápení z nedostatku času, ale jak jsem již napsal – srdcařství… Můj strýc Jan Polášek, nestor české bunkrologie, říkával: „Když ti vášeň v srdci hárá, tak ti není pomoci.“ To jsou slova, jak mně ušitá na míru, a tak to cítím i u Tarantíků.
Tak takto jdeme dál a já vpovzdálí vidím to Téčko, na které jsem se přijel kouknout. Stojíme pod trupem prezidentského vládního letadla a já se staženým žaludkem pozoruji tu zasněženou krásu. Neustále však vedeme debatu o chodu muzea, lidech, co ho navštěvují a samozřejmě o exponátech. Záhy stojím u něj na pravoboku, věž má vytočenou vpravo a pan Miloš už ho ometá od sněhu, aby byl vidět v celé své kráse. Ta nádhera byla vzápětí dokreslena slunečním svitem, který se protlačil mezi větvemi stromů nedalekého lesa.
Tank mi byl zpřístupněn a já si tam zalezl. S vráskami a steskem jsem si vevnitř udělal pár fotek a představoval si jaké to bude, až to bude, a ono to bude! No, bylo potřeba pajcr a svaly, než jsem mohl nahlédnout pod pancíř, ale ti, co tu vášeň mají, ti to jistě chápou.
První mise letošního roku se pomalu chýlila ke konci a po zavření poklopu, za stejného úsilí jako při otvíraní, jsme se vydali k východu a řešili další jiné možnosti. Samozřejmě vše zůstalo otevřené, v rozhodování. Víme, v dnešní době to není malá investice a také není jen tak snadné tank jako zbraň vlastnit. Ale to už je z jiného soudku.
U východu došlo ještě na rozebírání trhu s obchody s historickou technikou a najednou přišla od pana Miloše milá pozornost. Dostal jsem jimi vydanou knihu, která vypovídá o celé historii jejich muzea. Je napsaná sběratelem srdcařem tak, jak to prožil. Za knihu moc děkuji a další cesta do Zruče u Plzně bude už jen proto, abych navštívil dobré lidi, krásné historické stroje anebo si nechal podepsat tu věnovanou knihu.
Následovala 6-ti hodinová cesta zpět do zapadaného podhůří Rychleb a ani nevím, kudy jsem jel a co jsem kolem sebe viděl. Sice jsem jel ze západu na východ, ale třeba jsem aspoň někde jel stejnou cestou jako ti kluci a holky, kteří nás osvobozovali a sťastně se vraceli za svými rodinami.
Čest a stálou slávu těm, kdo se toho bohužel nedožili!
Za náš klub tuto cestu absolvoval a text napsal Petr Uljanov Polášek
Chcete-li někomu vzdát čest a úctu výstavbou památníku, není to jen o tom zvolit pravé místo, ale také vhodný objekt, který na něj umístíte.
Náš klub byl založen s myšlenkou výstavby památníku na počest hrdinů bojujících ve 2. světové válce a samozřejmě, jak jeho název napovídá, bude na něm hrdě stát tank T-34, lépe řečeno jeho nejpoužívanější verze, a to T-34/85, který ve 2. sv. válce bojoval a například ve výzbroji Ruské federace je až dodnes kolem 30 kusů této techniky. Chceme poukázat na to, že tato Téčka byla vedena rukama hrdinů a vymanila mnoho národů z područí hitlerovského Německa.
Nelehký úkol započal již před mnoha lety sháněním literatury, kontaktů na kluby a soukromé sběratele, jednáními s českými i zahraničními muzei, a též výlety za Téčky, která nás zajímala. Bude to dlouhá cesta, ale každá cesta dojde do vytýčeného cíle.
Kdysi jsme byli obklopeni památníky, abychom na minulost nezapomínali, ale jak čas běží a máme všeho nadbytek, spousta věcí se nám i přejí, a mnohdy se s dlouhým časem a odchodem pamětníků pravda ohýbá. Dnes je doba, kdy se historie moc nenosí a kolikrát se z hrdinů dělají i lumpové. Ale naším cílem není kritizovat politické názory, víme, že vždy je všechno o lidech. Byli to lidé, kteří nám brali naši svobodu. A byli to zase lidé, kteří padli pro to, abychom tady teď my mohli dýchat a žít své životy.